Mez články jsme zveřejnili říjnový rozhovor předsedy Společnosti psychosomatické medicíny, MUDr. Vladislava Chvály pro časopis D-Test.
Jak funguje psychosomatická medicína
V.Ch.: Je to takový přístup ke zdraví a nemoci, který uznává, že na vzniku a udržování každé nemoci se podílí jak biologické, tak psychologické a sociální faktory. A nejen uznává, ale umí se na ně ptát a zacházet s nimi. U člověka je třeba počítat i s vrstvou spirituální. Není to nic nového. Už ve starém Římě to byla medicína svobodných lidí, kdežto otroci byli ošetřováni jen na těle. Většina lidí spojení mezi psychikou a tělem dobře zná. V češtině to dokládá mnoho lidových rčení. A uznává to dokonce i Světová zdravotnická organizace (WHO), která pokládá bio-psycho-sociální model, jak ho popsal americký lékař George Engel v prestižním časopise Nature v r. 1977, za základní definici zdraví a nemoci vědecké medicíny. Potíž je v tom, že hlavní nástroje vědeckého výzkumu jsou vynikající pouze v biologické oblasti. Jen tam lze totiž pravdivost objektivně, nezávisle na pozorovateli, zkoumat. V psychologické realitě, nebo při zkoumání sociálních systémů je na tom věda mnohem hůř. Má nástroje, ale lékaři o nich téměř nic nevědí a neumí je používat v praxi. V komunikaci jsme naprostí amatéři, všichni přece umíme mluvit! Pokud se lékař umí s pacientem dobře domlouvat, říká se o něm, že je „dobrý psycholog“. Jako by psychologie nebyla samostatným oborem, který stojí na docela jiných základech než medicína. V komunikaci jsou samozřejmě psychologové mnohem lepší, a ještě se v tom zlepšují při dalším studiu psychoterapie. Bez této výbavy se o subjektivním světě člověka, o významech, které přikládá událostem, nedozvíte téměř nic. Takže běžně je lékař vybaven rozumět dobře jen fungování těla. Psychosomatická medicína se to snaží napravit.